Hospodářské noviny - Zde končí šampioni i týraná zvířata
V ohradě statku v Leštině nedaleko Votic na Benešovsku trojnásobného vítěze Velké pardubické Tiumena zrovna nečekáte. Statný hnědák dnes odpočívá na desítkách hektarů pastvin nejraději v blízkosti dvou chladnokrevných koní. "Jako by z nich čerpal jejich klid a rozvahu," říká Patricie Pitříková.
Tiumen však neupadl do zapomnění ani tady. Lukrativní nabídky za svezení na legendě, ať už k narozeninám, či svatebním darem, se objevují poměrně často. "Odmítáme to. Tenhle kůň není žádná pouťová atrakce. V tom jsem s jeho majitelem zajedno," vysvětluje rezolutně usměvavá farmářka.
Kontrola zubů i ošetření zranění
Patricie Pitříková s přítelem Pavlem Malypetrem se v domově starají téměř o 40 koní. Od začátku platí všechno z vlastních zdrojů. "Dostáváme dotace na pozemky, máme devět privátních koní, na které přispívají jejich majitelé. Pomáhají sponzoři − stálí i příležitostní −, čehož si nesmírně vážíme. A snažíme se vydělávat naším e-shopem, kde prodáváme krmivo a křemelinu. Ta pomáhá nejen koním, ale i lidem. Nedám na ni dopustit," přibližuje financování jejich "podniku" Pitříková.
Za měsíční péči zaplatí majitelé za jednoho koně tři a půl tisíce korun, někteří méně. "Máme tu koně i za půldruhého tisíce, víc majitelé nemají a my to respektujeme. V prosinci zemřel koník, na něhož nám majitelka, rozvedená samoživitelka s malou dcerou, posílala každý měsíc celé tři a půl tisíce, a ještě za ním pravidelně jezdila. Někteří vlastníci přijedou jednou dvakrát do roka. Koním poskytujeme pravidelnou korekci kopyt, kontrolu zubů, péči o srst, ošetřujeme jim zranění. O každého koně se staráme individuálně, když právě potřebuje," vysvětluje Pitříková.
Jaké jsou náklady na starost o 36 ne zrovna zdravých koní, chovatelka přesně neví: "Nyní čekám na verdikt paní účetní. Vím ale, že si na sebe vyděláme. Obhospodařujeme celkem 56 hektarů, koně přepouštíme z pastviny na pastvinu a mají volný přístup do stodol nebo přístřešků. Tam se schovávají před vedrem a hmyzem. Zima jim nevadí."
Na jatka, nebo…
Jak se z úspěšné podnikatelky, provozovatelky obchodu s nábytkem v Průhonicích u Prahy, stala chovatelka koní? "Přišla doba, kdy jsem po několikaletém podnikání v uzavřených prostorách už nemohla dýchat. Upozorňovaly mě na to různé zdravotní problémy. To už jsem vlastnila svého prvního koně Konrska a kobylu Arkádii. Konrsek byl ovšem hodně vyhublý, zubožený, Arkádie na tom nebyla o nic lépe," vzpomíná.
Díky nim tedy Patricie Pitříková založila Domov pro koně. "Když jsme před sedmi lety přišli sem do Leštiny, měli jsme koně čtyři. Původně jsme se s rodinou dohodli na maximálně 22, ale mí chlapi stejně věděli, že si budu dělat, co chci. V jeden den sem třeba přibyli rovnou tři koně, kteří by skončili na jatkách. Jak jinak se ale mám rozhodnout?" líčí farmářka.
Domov u ní našlo i devět koček, čtyři psi, ovšem jak Patricie říká, tato čísla se rychle mění. "Pořád je někde sbírám," vysvětluje, jak narůstá množství jejich psů. "Omezovat počet našich zvířat Pavel už vzdal a maximálně mi pomáhá. Se synem mají ještě svůj svět, žijí hokejem."
Skvělého parťáka má už několik let i sedmiletý Pavel. Mohutného psího křížence, který mu dělá společnost i v posteli. "Když jsem Dárečka objevila před pár lety v kotci na hromadě výkalů, s prokopnutým hrudníkem a zlomenými žebry − dodnes chodí po třech −, nenechal na sebe sáhnout," říká Patricie. Dnes vítá každou návštěvu.
"Na začátku jsem udělala mnoho chyb zejména po jezdecké stránce. Vedli mě klasičtí trenéři: byla v tom spousta tvrdosti a nepochopení. Někde v hloubi duše jsem cítila, že to není moje cesta, že chci být svému koni partnerem," vysvětluje Patricie Pitříková. "Koně nepotřebují tvrdost, stačí jim jen pokyny správně vysvětlit. Došla jsem k názoru, že často my nerozumíme koním, ne oni nám."
.... originál článku zde: IHNED.CZ